Blink 182

6. března 2008 v 13:38 | mishulla |  Blink 182
Tadyk upe exkluzivní rozhovor.. Angels and Airwaves vyzpovídavají Blinky.. jkozhe spise Thomase DeLonga !1323! jo je to asik kilometrovy rozhovor a priznam se.. fkt sem ho cely necetla, ale tk pulku urco, pk z toho zacinaji bolet ocinta !564! tkze tkk.. fajn poctenicko preju.. jinac ece tadyk par fotek...!986!

anoo..tadyk plosim v simpsovych xD
Angels & Airwaves se rozpovídali a Blink182.cz vám díky tomu v krátkém časovém úseku přináší další překlad toho nejzajímavějšího z rozhovoru, který tentokrát pořídil server absolutepunk.net s hlavním mužem Tomem DeLongem. V povídání se dozvíte, jak se DeLonge dívá na rozpad Blink 182 po třech letech nebo i to, že už spolupracuje i s americkou společností pro vesmírný výzkum NASA.

Vaše nové album I-Empire je druhá část vaší první desky a prý jsi řekl, že by se měly poslouchat najednou. V kapele se ale od první desky provedly nějaké personální změny. Snažil ses tedy dosáhnout něčeho jiného nebo je to poselství, které deska nese, pořád stejné?
My všichni jsme přišli z velmi úspěšných kapel a všichni chceme dělat umění v mnohem obsáhlejší formě. Nechtěli jsme sami sebe klasifikovat jen jako další kapelu. Chtěli jsme být mnohem více a chtěli jsme vytvořit projekt, ve kterým bude zpráva, kterou chceme říct pořád stejná, ale bude se měnit forma, jakou jí podáme. Takže první věc, kterou jsme se rozhodli udělat byla, že jsme chronologicky seřadili naše desky. Každá písnička tak odráží část mýho života, kterou jsem procházel, během posledních dvou let. Odráží dobu, kdy jsem změnil svůj život a snažil se vysvětlit tuhle zprávu.

Taky jsme začali pracovat na dvou odlišných filmech. Ten první, který jsme zrovna dokončili, je dokument o tom, kdo jsou Angels & Airwaves, co už udělali a co jinýho se ještě budou snažit udělat. Druhý film je v podstatě filozofická jízda, která se snaží obrazně říct to, jak jednotlivý texty zapadají do života. Tenhle film se momentálně upravuje do konečné podoby.

Ale to, čeho se snažíme skutečně dosáhnout, je odlišit se od toho, co teď dělá většina punk-rockových kapel - oblíkají se do černýho, hrajou si na naštvané nebo smutné nebo nosí make-up. Tohle my neděláme. My už jsme teď dospělí a hudbu děláme od tý doby, kdy jsme byli teenageri. Takže k sobě musíme být naprosto upřímní a musíme si říct, co chceme dělat s našimi životy a jak ho chceme strávit. Víme, že lidi, kteří nejsou spokojení se svou kariérou si, oni sami nebo jejich blízcí, životy berou a vy si začnete uvědomovat, že život je zranitelnější než jste si mysleli. Proto jsme chtěli udělat něco, co je opravdové a upřímné k nám samotným. Ale teď se nám vyskytlo pár překážek a staly se některý věci, který jsme nečekali. Přinejmenším je to ale skvělý dobrodružství.

Trochu jsi načal dokument Start the Machine, který by měl ukázat zrození téhle nové kapely, ale zároveň taky tvůj velký boj s prášky. Nevadí ti zveřejnit tyhle věci veřejnosti a ukázat tak tu druhou stránku Toma?
Nemám s tím problém. Od doby, kdy mi bylo 17 nebo 18, sledovala můj život veřejnost. Zvykl jsem si na to. Naučíte se být tak trochu jako otevřená kniha. A myslím, že ten dokument byl od začátku určen k tomu, aby ukázal, o čem tohle je. Ale pak se to trochu otočilo a ukazuje to, jak jsem tu zprávu, kterou se snažím říct, aplikoval sám na sebe. Vůbec jsem si to neuvědomoval dokud jsme nebyli už v polovině. Víš, já sem ztrácel hlavu, bral jsem tisíce prášku a skoro jsem se zabil.

Jednou jsem se sešel s chlápkem z filmový společnosti v Los Angeles. Jen jsme si tak povídali. Chlápek, který vede tu společnost je můj kámoš a já se ho jen zeptal na pár rad ohledně toho dokumentu. Kousek jsem mu pustil a on mi řekl, že to musím ukázat na filmovém festivalu Sundance. Neplánoval jsem, že by to mělo jít na festival. Tak jsem pak zavolal kámošovi Markovi, který celý ten dokument dělal a řekl jsem mu ať to dodělá a ať je to tak pravdivý, jak jen to může být. Zeptal se mě, jestli tam může dát všechno a já mu jen řekl, ať to udělá pravdivý.

Neměl jsem s tím nic společnýho. Nahrál jsem pro to hudbu, ale nedohlížel jsem na to. Je to kompletně Markův projekt. Nemám s tím nic společnýho až na to, že je to o mojí kapele.

On to teda udělal tak pravdivý, jak jen mohl. Dal tam všechen ten citlivý materiál a my jsme to pak poslali na všechny ty filmový festivaly. Pak začali lidi vyšilovat. Říkali, že to je skvělý příběh s brilantní produkcí a režií.

Kritici z toho byli na větvi, protože to není jen dokument. Je to krásný spojení války a lásky, o tom to celý je. O válce se sebou samým, o drogách, o ztrátě nejlepších kámošů, o předešlý kapele a o začátku té nové. A pak o nalezení cesty, která z toho všeho vede ven. Je to příběh o lidech. Proto se s tím kritici možná tak ztotožnili.

Není to jen dokument, který je točený s kamerou v ruce. Všechno je krásně natočený, umělecky. Je to trochu děsivý příběh, ale je to o mým životě s Blink až doteď. Měli jsme velký úspěch, hodně pádu i vzestupů, drog, velký párty a všechny ty šílený věci. Jiní lidi vidí, to čím prochází ti ostatní, úplně jinak. Oni se s nima jen snaží komunikovat a doufají, že se od nich něco naučí. A to je to, o čem je umění.

Podle konceptu filmu je vidět, že se opravdu snažíš o spojení mezi filmem a celkovou vizuální stránkou společně s hudbou. Čím to začalo, to že se o to tak zajímáš?
Fakt, že Blink prodali tolik desek a taky to, že jsme vyprodávali haly po celým světě. Začal jsem se o to zajímat, protože zábava v Blink byla to, že jsme lidem nic vzkázat nechtěli. Bylo to jako anarchie. To na tom bylo to dobrý. Ta nekončící nezávaznost, se kterou jsme šťastní projížděli světem a nestarali se vůbec o nic. Jen prostě žijete naplno. Naše zpráva lidem byla to, že jsme žádnou neměli.

Ale teď je tady AvA a já se snažím přejít ten rozpad a tu traumatickou zkušenost. Ztratit něco takového je pro punk-rockovou duši těžký, ale já jsem poznal kluky z AvA a chtěli jsme vytvořit něco, co bude vytvořeno na bratrství, přátelství, loajalitě a chtěli jsme dělat něco, co má uvnitř nějaký přesvědčení, protože Blink byli jen povrchní. Takže jsme lidem usilovně nabízeli tuhle naši představu. Chtěli jsme být hned ambiciózní a chtěli jsme začít dělat věci, který by nastavily normy, který by mohly dělat ostatní kapely. Měl jsem přístup k hodně jiným zdrojům, který jiní lidi neměli, protože moje společnost dělá filmy a mám plno mocných lidí, kteří jsou bystří a inteligentní. Takže jsme přistoupili k těmhle jiným věcem. Chtěl jsem všem ukázat, co by se stalo, kdyby si kapely (…vím, že jsem byl první, kdo s tím začal…chystal jsem se zapojit do toho své kámoše a společnost, aby to vyzkoušela) samy pro sebe začaly připravovat půdu pod nohama, tak jak by mohly.

To je to, proč jsme teď uprostřed budování toho obrovského technologického a operačního systému, který by mohli kapely a sportovci využívat. Vycházejí nám filmy a taky pracujeme na všech těch uměleckých vystoupeních a vysíláních.

Děcka, punk-rockový děcka ani kritici tomu skutečně nerozumí. Ale bude to obrovská změna. To je to, o čem jsem mluvil před několika lety, když jsem říkal, že chci udělat revoluci Rock'n'Rollu. Ale lidi to pochopili špatně. Jedno je ale jistý, neuvědomoval jsem si, jak to říkám, protože jsem byl opilý a bral jsem tisíce prášků.

Ale na těch věcech jsme fakt pracovali. Na operačním systému MODlife jsme utratili miliony dolarů a je to revoluční. Je to fakt, fakt úžasný. Taky utrácíme peníze na filmech. Ale pak mi volají lidi ze společností z celého světa, že chtějí pracovat s Angels & Airwaves. Z obrovských společností. Z největších mediálních společností na světě. Oni totiž vidí, že jedna kapela dělá všechny tyhle věci najednou a já se to snažím vysvětlit všem, protože kdyby to nikdo nedělal, tak muzika začne upadat.

Snažíme se tlačit nahoru limity naší i ostatních kapel, co nejvíce to jde. Jestli budou CD zadarmo, tak potom musíme najít jiný média, díky kterýmu budeme prostřednictvím umění komunikovat. Takže to, díky čemu jsem se o to začal tak zajímat, je současná krize hudebního průmyslu. A já jsem natolik ambiciózní, že chci vyplnit svůj volný čas k něčemu dobrýmu.

Ukázal jsi nám svůj pohled na věc. Taky jsi řekl, že začínáš pracovat s těmi největšími společnostmi a nedávno jsi údajně řekl, že chceš na některé z vašich tour začlenit do vaši show taky NASA. Můžeš nám říct, jak chceš do rockové show zakomponovat NASA?
Správně. Nemůžu o tom teď moc mluvit, ale má to něco do činění s tím operačním systémem, který děláme. Společně děláme na něčem, co je fakt vzrušující a doufáme, že do toho bude na konci roku 2008 začleněno 25 největších technologických firem na světě. To, jak to dopadne a jak to pak zveřejníme, je ale teď převážně tajný. Nemůžeme nic slíbit, ale NASA byla první společností, která se přidala a je milión věcí, kterých můžu s tou společností udělat. Snažím se tuhle kapelu vést do oblastí, o kterých ani nemáte ponětí, a taky se snažím brát lidi s sebou. A snažím se, aby hudba zasáhla i jinou část, než jen vaše uši.

Trochu už jsme to téma naťukli, ale oba víme, kolika lidem ovlivnili Blink 182 život. Hodně lidí ale vidí hlavní důvod rozpadu Blink právě v tobě. Proč si myslíš, že jsou k tobě tihle fanoušci pořád nepřátelští?
Zaprvé si myslím, že je to proto, že jsem teď středem zájmu a na začátku jsem byl lehkým cílem. Myslím, že hodně z těch lidí má teď rádo +44, a já je mám rád taky, takže si myslím, že by kvůli toho neměli být smutní. Myslím, že až vyjde ten dokument, tak všichni uvidí to, co se stalo, z úplně jinýho úhlu. Neopustil jsem tu kapelu, protože jsem chtěl. Opustil jsem ji, protože jsem musel. Když vám lidi ve vaší rodině dají jistý ultimátum, co uděláte? Problém byl v tom, že nikdo v té době nemluvil pravdu. Já jsem byl mimo ze všech těch prášků a v kapele se dělo plno dalších věcí. Nebyla mezi náma žádná komunikace, nezbylo ani žádný přátelství a měsíce jsme se jen dohadovali. Týdny a týdny jsme byli v Evropě a vůbec nic jsme nevyřešili. Byl jsem pryč od svý 2-letý dcery dva roky v kuse a chtěl jsem jet domů, ale nikdo jiný to nechtěl. Takže jsem musel odejít. Nikdy jsem o tom ale moc nemluvil na veřejnosti a řekl jsem, že potřebuju udělat velkou životní změnu a obklopit se lidma, kteří mě budou podporovat a budou chápat to, že jsem odpovědný za své děti. Nebo lidma, kteří mě budou podporovat v tom, že chci jít ven a dělat dobrý věci, který budou opravdu ovlivňovat lidi. A to nemůžete dělat s lidma, se kterýma nemluvíte. V Blink jsme spolu nechodili jen tak ven, neměli jsme společný šatny. Ani jsme už nezkoušeli. Vůbec jsme spolu nebyli, protože jsme už nebyli kámoši. Nevím proč se mě lidi pořád ptají, kdy se dáme zpátky dohromady. Vždycky se jich na to zeptám: "A kdy se dáte dohromady s těma 3 kámošema ze střední vy?" Pak se mě ptají, o čem to mluvím a já jim odpovídám: "No víš přece, ti 3 kluci, jak jste spolu chodili na střední ven." Pointa je v tom, že jsme začínali, když jsme byli teenageri a teď jsme všichni třicátnící a prostě už nejsme propojeni. Jsme úplně jiní lidi. Oni jsou úžasní kluci a skvělí muzikanti a zažili jsme spolu nádherný časy a začátky, ale dostalo se to do bodu…kdy jsem si z toho osobně nic neodnášel. Vůbec to nebylo o penězích. Bylo to o tom, že jsem měl rodinu a měl jsem být s ní, ale místo toho jsem byl 90% času na cestách s lidma, se kterýma jsem vůbec nemluvil a kteří měli úplně jiný cíle, než jsem měl já. Travis se chtěl více a více věnovat hip hopu. Mark chtěl zůstat tam, kde jsme byli a já jsem chtěl mít pořád tu největší kapelu na světě v té době, ale věděl jsem, že musím jet domů. Bylo to v době, kdy jsem 6 měsíců v kuse neviděl svou dceru a přitom jsem se snažil být poprvý táta. To prostě nefungovalo.

Možná se k tobě tak chovají proto, že Mark s Travisem o tom mluvili více s veřejností. Udělali to tak, že to vypadalo, že to bylo tvoje rozhodnutí. Ty jsi byl ten, kdo změnil telefonní číslo a kdo za sebe nechal mluvit manažera.
Přesně tak. Nemluvil sem s nima, to je pravda a určitě kvůli tomu byli naštvaní. Ale to bylo po tom, co jsme se navzájem dohadovali týdny a týdny a už jsme si neměli co říct. Vůbec nic. Kdybychom začali znovu, bylo by to jako film, který jste viděli 75krát během jednoho měsíce. Sami jsme se divili, co to sakra děláme? Myslím, že jsme se báli mluvit znovu o těch samých věcech. V Evropě jsme se v backstagi celý dny dohadovali a křičeli po sobě. Pak jsme přijeli domů a oni se o tom, co jsme souhlasili s pauzou, chtěli začít bavit znovu a když jsem mohl být doma s dětma, tak začali chtít znovu zařizovat koncerty a celý to podělali. To je to proč. Oni chtěli jet pryč a všem to říct a pak když jsme byli pryč tak byli naštvaní. Je pravda, že měli plno důvodů proč byli naštvaní. Vzal jsem jim něco, co chtěli dělat pořád dál, ale já jsem jim to říkal. Nechtěl jsem tu kapelu opustit, ale založil jsem tu, co mám teď a to jsem já. Nebylo to něco, co jsem nechtěl udělat, ale vyšlo to z té situace a z toho, jak moc jsem chtěl být s dětmi. Takhle to skutečně bylo. Já nevím.

Necítím k těm klukům žádnou nenávist. Protože když někoho postavíte do situace, ve který se necítí dobře, díváte se na něj skrz prsty a v tomhle případě to bylo negativní. Byli podezřívaví, protože si všichni mysleli, že chci odejít a udělat sólovou desku, ale to jsou všechno lži. Bylo to paranoidní. To nebyl můj manažer, kdo se mi snažil říct, že mám začít novou kapelu. To všechno byly sračky. Všechno to bylo o podezřívání a to bylo to, co zničilo kapelu. Nic z toho nebyla pravda. +44 se vlastně dali dohromady, ještě když jsme byli na tour v Evropě, ale AvA nebyla ještě ani několik měsíců po rozpadu. Lidi si myslí, že jsem to celý měl v hlavě já, že jsem chtěl jít pryč a udělat to, ale tak to nebylo. To oni už měli v hlavách jinou kapelu.

Ale prostě…sakra ti kluci mi chybí. Jsou to skvělí kluci. Fakt bych si přál s nima být kámoš, ale právě teď se to neděje. Žijeme dva naprosto odlišný životy a máme úplně jiný plány, jak je chceme žít. Oni žijou v Beverly Hills a Travis měl v tý době tu svou TV show. Ale já mám svý společnosti tady v San Diegu a právě teď jsme podepsali několik profesionálních atletů na spolupráci s Macbeth. Dělám filmy a s nejlepšíma kámošema na světě dělám hudbu Angels & Airwaves, což je skutečné osvobození mé duše. Teď jsem na skutečně dobrým bodě. Bylo by opravdu těžký jen pomyslet na to, že bych se vrátil zpátky a zpíval o penisech a prdelích.

Všichni víme, že Blink byli spíše pro mladší fanoušky a hnací sílou byly písničky o těchto věcech. Ale to byli Blink. Víme to a milujeme vás za to. V jednom rozhovoru si ale řekl, že tohle je ta nejlepší hudba, kterou jsi kdy udělal a že je to ten nejlepší odraz tebe samého. Nemyslíš si, že když si tohle řekl, tak si tím fanouškům Blink vyvrátil všechno to, co jsi v nich udělal nebo si to jen špatně vyložili?
Nevím. Myslím si, že pokaždé, když nahraju nějakou desku, tak si myslím, že je to to nejlepší, co jsem kdy udělal. Kdybych se v tom nezlepšoval, tak bych se nikam neposunul. Ale AvA byla o mnoho vyspělejší než Blink. Opravdu mi to vyčistilo mysl. Protože v Blink jsme neměli stejný cíle, jen jsme tím tak procházeli a všichni se navzájem podezřívali. A tak jsme nemohli dělat práci úplně nejlépe. V Angels & Airwaves je to všechno uvolněný, všichni se navzájem podporujeme, nikdo se nebojí říct, že se cítí skvěle. Já se cítím, jako kdybych se posunul o několik světelných let dopředu. Ne, že by Blink nebyli skvělí. Blink byli všechno. Miloval jsem tu kapelu. Založil jsem tu kapelu a bylo to skvělý. Možná bychom s tou kapelou dokázali cokoliv na světě, kdybychom táhli za jeden provaz, zůstali jsme kámoši a více se navzájem respektovali. Víš, v Blink jsme jen tak posedávali a zároveň psali písničky…ne všechny…a to bylo to, co lidi sakra chtěli. Nevěděli jsme, jestli to je pořád punk nebo už mainstream. V AvA tohle vůbec neděláme. Je to úplně jiný proces. Obklopujeme sami sebe uměním a obrovskými nápady, filozofií a pořád se učíme, abychom mohli dále šířit naše poselství. V Blink to takový nebylo, ale právě to na tom bylo to dobrý.

Výborně. Myslím, že jsme vyčerpali všechny témata našeho rozhovoru.
Jo, já jsem z toho rozhovoru nadšený. Jsem rád, že jsem si s tebou mohl popovídat. Vím, že naše kapela je trochu kontroverzní, ale pořád se považujeme za punk-rockovou kapelu a myslím, že to je ta sranda na Rock'n'Rollu, ne? Takže díky za tvůj čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LucY - SB LucY - SB | Web | 24. října 2008 v 11:50 | Reagovat

Škoda že od nich ten jeden člen odešel..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama